Když jsem tehdy šel na most, myslel jsem, že můj život končí. Přitom můj život právě tehdy začal. Od té chvíle nesnesu, aby někdo, natož děti nebo mladí lidé, propadali přesvědčení, že jejich problém nemá řešení. Každý má. To, že řešení zatím není vidět, ještě neznamená, že žádné neexistuje.
Proto jsem v roce 2011 založil stránku, kde nikdo na své problémy nesmí být sám. Následovalo ji více než 380.000 lidí. Živá vysílání, podcasty, webináře, vše bezplatně, aby k duševní hygieně měl přístup každý, i ten nejosamělejší.
Nikdy na tento úděl nerezignuji. Chci, aby slabí znovu nabrali sílu. Chci, aby každý pochopil, s jakými tísněmi se ve svém nitru může potýkat ten nejbližší. Chci, aby si lidé uměli pomoci, sami i s druhým navzájem, aby věděli jak. Chci, aby moje knihy přestaly být potřebné, aby každý mohl říct: Toto všechno, co píšeš, Petře, už vím a umím.
Přeji si, aby na mé facebookové stránce nebyl ani jeden sledující. Zatím se děje opak. Lidé přibývají. S nimi dotazy a prosby. Denně mi o pomoc napíše v průměru osm set lidí. Kéž je kniha tak srozumitelná jako povídání u kávy.